Prý už moc nechodim na blog a jelikož mám čas,tak sem se rozhodla pro článek.(Jako bych někdy neměla čas)Vlastně jako vždycky nevim co napsat. Tak napíšu třeba něco o dnešku. Vlastně to je pořád ten samej stereotyp. Ráno vstát,připravit,jít do školy,ve škole zažít nějaký ty zážitky.(např.švihání klíčema,padání lavic,otvírání oken,házení flaškama apod.)Jít na chvilku s Beth do města,domů,tma udělat všechno potřebný a zasednout ke compu. Bejt tu až do teďka,zachvilku odejít,jít si číst. Zítra se nejde do školy. Státní svátek(blik). Konečně zas jednou v pátek vstanu v 10 hodin ráno ;) A jak se mám? Děkuji za optání...je mi asi tak jako malýmu puberťákovi,co se mu v hlavě točí tisíce věci a hormony mu pracujou na plný obrátky. Pak asi tak,jako párletej harant,co tu píše nesmyslný řeči a neni schopnej smazat těch pár řádků a nic nenapsat. Tak..já tuhle trapárnu ukončim. Mějte se... (Mimochodem...nedala sme titulek,aby Beth poznala jak vypadá článek bez titulku ;D)